O knize: 2007 / Japonské císařské námořnictvo se vyvíjelo podle dlouhodobých programů a určitých taktických schémat. Parlament vyčlenil peníze na výstavbu. Pro rok 1905 byl takovým schématem program „6-6“, tedy šest bitevních lodí a stejný počet bitevních lodí. Po uzavření míru s Ruskem byl přijat nový program „8-8“, jehož doba realizace byla stanovena na 10 let (později byla zkrácena na 8). Tento program velmi zatížil japonskou ekonomiku. Vezmeme-li námořní výdaje ve Velké Británii a Japonsku, ukáže se, že chudší země Vycházejícího slunce utratila pětkrát více na námořnictvo jako procento svých příjmů Prvními skutečnými dreadnoughty byly Kawachi a Setsu, následované řadou řadových křižníků třídy Kongo, jejichž vedení bylo postaveno v Anglii, zbytek v Japonsku. Pro tyto bitevní křižníky bylo nutné postavit odpovídající bitevní lodě, které se staly loděmi třídy Fuso a následně bitevními loděmi třídy Ise V tomto období se začal formovat národní typ bitevních lodí. Navzdory téměř neomezenému přístupu k britské technologii nedocházelo ke slepému kopírování. Původní lodě byly postaveny. Byl tak učiněn první krok na dlouhé cestě k superbitevním lodím typu Yamato.».